Socializace - výraz, který by měl znát každý majitel čtyřnohého společníka. Neustále omílaný pojem, pod kterým si každý z nás představí něco jiného. Pejskaři se často rozcházejí v názorech, jak, kdy, s kým a kde socializaci začít. A nejen majitelé, ale i veterináři na to mají odlišné pohledy. Jde především o to, že většina štěňat nemá všechny potřebné vakcíny a tak je rizikem, vypustit je jen tak mezi cizí psy. Nikdy nevíte, jestli psi, které potkáte, netrpí nějakou nemocí, která by mohla vašeho ohrozit. Nejde samozřejmě jen o nemoci, ale také to, že nevíte, jak daný pes zareaguje, i když málokterý pes zaútočí na štěně s úmyslem mu ublížit.
Co se týká psích školiček. Pokud jste začínající pejskař a máte obavy z toho všeho, co vás čeká, ať už jde o výcvik, soužití, získávání správných návyků a podobných věcí, je pro vás psí školka jako stvořená. Psí školky se většinou pořádají na specializovaných cvičištích. Samozřejmě to není podmínkou, jde ale o to, aby se účastnil i někdo ze zkušenějších kynologů, který vám bude schopen poradit co a jak. Můžete si myslet, že je to opravdu pouze pro lidi, kteří mají velmi málo zkušeností, ale v tom se pletete. Protože co pes to originál. I když máte za sebou dlouhá léta zkušeností, může vás nový přírůstek vyvést z míry a to proto, že je úplně jiný a ani za mák na něj neplatí nic, co zkoušíte.
I když nemám ráda srovnávání dětí a psů, psí školka je té lidské velmi podobná. Jde hlavně o to, aby si štěňata mezi sebou vyhrála, získala dobré zkušenosti se psy nejrůznějších plemen a zároveň jde o to, aby se naučila jistým pravidlům a získala co nejvíce zkušeností s okolním světem.
Štěně, které je od mala izolované od ostatních psů, zážitků, věcí a ruchů, je ve většině případů bázlivé a časem se u nich často objevují sklony k agresi (tzv. strachová agrese, objevuje se často i po napadení cizím psem apod.). Neví totiž, jak danou situaci řešit a tak útočí právě ze strachu. Když vezmete psa, který je v kontaktu s jinými jen opravdu zřídka, nebude vědět jak v které situaci reagovat a bude ve stresu. To vše jsou velké problémy, které ovlivní celý jeho život. Socializovat lze samozřejmě i psa dospělého, ale vyžaduje to mnohem více času a trpělivosti, prostě se mu musí ukázat, že ne všechno nové je špatné a že jste tam stále vy a vy se o něj postaráte. Už má ale na každou situaci úplně jiný pohled, než zvídavé štěně.
Má osobní zkušenost je zhruba taková. Jako majitel svého druhého psa v životě, první pejsek byl sice opravdu trpělivý (prožil se mnou mé dětství a tak různé jízdy v kočárku, neopatrné šmatlání, zlobení a braní hraček od tlamy) a jako společník právě k dětem naprosto nenahraditelný, byl přesto právě vlivem nedostatečné socializace agresivní na všechny okolní psy. Pustit ho z vodítka bylo tedy nemyslitelné. Proto jsem se rozhodla, že s druhým psem to bude něco jiného (z věku hraní s kočárkem jsem přece jen už odrostla). Už z toho důvodu, že jsem malinkého pouličního voříška vyměnila za labradora, kteří jsou sice známi především svou klidnou a velice přátelskou povahou, ale je to 40 kilo živé váhy a takový pes s pokaženou výchovou už je opravdový problém pro mě a celé mé okolí.
Do psí školky jsem začala docházet hned, jak to bylo možné, většinou se začíná ve třech měsících. Jako každý jiný jsem měla obavy. Zúčastnila jsem se úvodní hodiny, kde nám bylo vysvětleno vše ohledně pobytu psů ve školce, placení, termínů i možnosti navazujícího základního výcviku. Seznámili jsme se s ostatními členy a pejsky. První lekce byla spíše o zmateném, uslintaném a uštěkaném chumlu „něčeho" z čeho jsme pak každý vyndali jedince, který se nejvíce podobal štěňátku, se kterým jsme přišli. Ve školce nás učili jak se psem mluvit (ano, zdá se to jako banalita, ale spoustě lidí nedochází, jak důležitý je obyčejný tón hlasu), jak si správně hrát, jak si nenechat líbit vše, co nám štěňátko provádí (ano, v pár měsících je roztomilé, když vás malá kulička tahá za tkaničky, ale v dospělosti s 30 kilovým psem už vám to tak vtipné určitě nepřijde) a jak pracovat se štěněčími zvyky (okusování věcí, žužlání nejrůznějších částí lidského těla, vyměšování na nejnevhodnější místa a v nejhorší dobu, ničení neskutečně drahých věcí a podobně) a pokládají se také základní kameny pro budoucí výcvik. Člověk zjišťuje, jak s konkrétním psem pracovat, jaká forma komunikace je nejlepší, jaké odměny jsou vhodné a zajímají pejska nejvíc (někteří upřednostňují hračky, někteří pamlsky a některým stačí i slovní pochvala), jak dlouho se dokáže soustředit - u štěňat to bývá tak jedna desetina milisekundy a mnoho dalších velice důležitých věcí. Spoustě lidí se to může zdát zbytečné, ale právě to, jak budete se psem pracovat v tomto období, velice ovlivní váš vztah a úspěch budoucího výcviku. Další výhodu je, že si můžete vyměnit spoustu užitečných informací a zkušeností s ostatními členy školky. Z velké části vás také jistě uklidní skutečnost, že nejste jediní, které vás miláček občas přivádí k šílenství (ať už jde o rozkousané kabely, vytopení sousedů, při každém napití z misky a jiných zkouškách vaší trpělivosti).
V psích školkách se tedy učí nejen štěňata, ale i my lidé, protože jako ve všem existuje na jednu věc mnoho názorů a my jako majitelé, si ze všech rad musíme umět vybrat tu, která sedne nejen pejskovi, ale i nám. Radu nebo techniku, kterou jsme schopni zrealizovat. Velký důraz musíme klást na to, jakou školku si pro pejska vybereme. Není dobré, když zaplatíte spoustu peněz za to, abyste pustili pejska mezi ostatní, a budete na něj koukat a pyšně se usmívat jak je super, že se zrovna snaží pojíst jiné štěňátko i s obojkem. Jde o to, aby byla školka dobře vedena a aby používala praktiky, s kterými se ztotožňujete.
A jak to vlastně myslím?
Existuje nespočet výchovných metod, názorů na výchovu, „výchovných pomůcek" a já nevím čeho všeho. Ale vy si musíte vybrat, jak chcete svého psa vychovávat a co pro něj bude nejlepší. Právě ve štěněcích měsících (ráda bych napsala létech, ale všichni víme, že se nestačíme ani otočit a to malinké stvoření je někým vyměněno za hyperaktivní „cosi" co zkouší naši trpělivost) je práce s pejskem nejjednodušší, je totiž ještě jako nepopsaný papír.
Co se mě týká, než jsme se rozhodli pro danou štěněčí školku, několik jsme jich objeli. Chtěli jsme vědět, kde se jaké metody používají, a rozhodla jsem se, až když jsem měla dostatek informací. Zažila jsem totiž spoustu lidí, kteří byli řekněme výcvikem a výchovou psa nedotčení a tak věřili všemu, co jim bylo řečeno. Řekl jim to přece někdo zkušený...
Copyright © 2008 - 2024
Web From Pixels group
design by BORI
Navštivte také: stezka Pustevny | fotogalerie dorty | Faktura Online