navigace: Úvodní strana > Články > Rady a tipy > Elektronický obojek - realita a mýty

Elektronický obojek - realita a mýty

Vloženo: 16.4.2009 11:17:12   |   Autor: Dan Ryba   |   Rubrika: Rady a tipy   |   Přečteno: 9579x   |   5 komentářů

- - -Diskuse na téma "Elektronický obojek" vyvolává emoce, jak mezi odbornou, tak i laickou veřejností. Z tohoto důvodu vznikl tento obsáhlý článek, který se snaží popsat detailně funkci elektronického obojku, ale také zacházení s ním. Elektronický obojek může být výbornou pomůckou, ale jen v rukou cvičitele, který s ním umí patřičně zacházet.

 

Začnu trochu všeobecně. První obojek tohoto druhu spatřil světlo světa v r. 1960 v USA a byl určen pro potřeby tamních profesionálních cvičitelů loveckých psů. Chov a výcvik loveckých psů má zde dlouholetou tradici a je to tvrdý byznys.. Místní trenéři každoročně připravují velký počet psů pro potřeby lovců. Obojek byl tedy vývíjen jako prostředek pro zefektivnění výcviku loveckých psů. Nutno podotknout, že o těchto obojcích můžeme těžko mluvít jako o humánní pomůcce, byly vybaveny pouze jedním či dvěma korekčními impulsy a měly funkci „ punishment „ neboli trestu v případě nežádoucího chování. Je to období, díky kterému byly a často jsou tyto výcvikové obojky veřejností vnímány negativně. Postupem času vznikají v USA firmy, které se zabývají vývojem a výrobou těchto obojků, řada z nich začíná spolupracovat s předními americkými trenéry, kteří se podíli na vývoji těchto obojků a pochopitelně je i zpětně komerčně propagují. Tento rozvoj je patrný především na přelomu 70 a 80 let minulého století, postupně si upevňují svoji pozici na americkém trhu především firmy Dogtra, D.T. Systems, Innotek a Tritronics. S rozvojem nových technologii v posledních 10-12 let dostává vývoj elektronických obojků úplně jinou dimenzi. Nápomáhá tomu i skutečnost, že v USA dochází velkému zpřísnění norem při posuzování nadměrného hluku a následnému tvrdému postihování, týká se to i majitelů psů, jejichž miláčci svým štěkáním obtěžují své okolí.Tak se pro tyto firmy naskýtá možnost oslovit podstatně početně větší cílovou skupinu zákazníků nábídkou tzv. protištěkácích obojků, pochopitelně se objevují i dálší produkty.

V Evropě byl vývoj trochu odlišný, Derry Arque , britská ikona v chovu a výcviku anglických ohařů se na svých webových stránkách zmiňuje, že si jako první na britských ostrovech přivezl elektronický obojek v roce 1972 z USA a v průběhu 70 let jich několik zkoušel. Mimochodem, tento odborník uznávaný i v USA přes svou poměrně tvrdou kritiku zde užívaných metod, je odpůrcem užívání elektronických obojků. Na samotném kontinentě jej začínají používat mimo cvičitelů loveckých psů, také cvičitelé psů služebních a to zejména v Německu, Francii a Belgii. Ze začátku užívají elektronický obojek především na obranách( pouštění figuranta, vyštěkání), pozdějí na stopách (sledování pachové dráhy, označování předmětů), což je velice diskutabilní záležitost, dále na poslušnosti a někteří i při nácviku aportu. U nás se objevily první elektronické obojky na přelomu 80. let minulého století. Na veřejnosti byly vidět poprvé při příležitosti ME služebních psů v Hradci Králové v roce 1986, kdy jej v tréninku používali belgičtí závodníci. V tomto období byla pořizovací cena pro drtivou většinu českých kynologů příliš vysoká. Dalším problémem byl pochopitelně omezený styk se zahraničím. Teprve po roce 1989 dochází k většímu rozšíření.

Užívání elektronického obojku dělí laickou, ale i odbornou veřejnost na dva tábory. Extrémně efektivní účinnost se stala předmětem zkoumání řadou odborníků. Vznikla tak řada odborných prací na toto téma, pro zájemce uvádím - Grauvogl 1991, Feddersen-Petersen- Teutsch 1999,Schilder and Van der Berg 2004, Polsky 1994, Schalke a kol., Beerda, Lindsay 2005, Christiansen. Závěry odborníků se v řadě věcí shodují, ale liší se v názoru legalizace používání elektronických obojků ve výcviku psů. Např. Rachel Caseyová a Emily Blackwellová z bristolské univerzity navrhují na základě prostudovaných poznatků zakázat jejich používání, Schilder a Van der Berg je nezavrhují, ale podmiňují jejich užívání odpovídajícími teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi uživatele.

V USA je používání elektronických obojků naprosto běžné, v ostatních částech světa tomu tak není. V Anglii je to stále otevřené téma, které se přetřásalo i v parlamentu. V Austrálii je v některých státech elektronický obojek povolen, jinde je i pouhé vlastnictví trestné. V Itálii v lednu tohoto roku benátská policie při razii zabavila 1500 elektronických a ostnatých obojků a obvinila 7 osob z držení, distribuce a prodeje těchto výrobků. Mimo odlišné názory na užívání elektronických obojků ve výcviku psů, existují obavy z jejich vědomého zneužití. Známé jsou případy z Itálie a Francie, kde majitelé pitbulů je používají v přípravě svých psů na ilegální zápasy. V USA byl dokonce odsouzen jeden výtečník k 16 letům vězení, protože je používal k"výchově" svých třech dětí.

V ČR bylo po dlouhou dobu téma elektronický obojek tabu. Teprve v roce 2007 v lednu vyšel v časopise „ Pes, přítel člověka" článek pod názvem „Elektronický obojek - dobrý pán, zlý sluha". Napsal jej tehdejší úřadující mistr ČR ve výkonu L.Mach. Autor článku se věnuje kynologii více než 3 desetiletí, a je rozhodčím výkonu i exteriéru.L.Mach zde popisuje velmi výstižně klady a zápory užívání el.obojku a zdůrazňuje zde i nutnost elementární znalosti centrální nervové soustavy a metodiky výcviku.

Příspěvěk ing. Šedy je nutné posuzovat z dvojího úhlu pohledu. Kladně lze hodnotit, že v momentě, kdy vznikl problém ve výcviku snažil se jej zodpovědně řešit.Měl štěstí ve výběru dobrého cvičiště a získal pejska od chovatelky, která psy nejen chová, ale umí je i cvičit a není jí lhostejný osud štěňat, která prodává. To, že se mu podařilo překážky ve výcviku překonat není o elektronickém obojku, ale o tom, že začal na sobě pracovat a využil rad zkušenějších.

Z druhého úhlu pohledu , kdy je článek prezentován jako rada začínajícím cvičitelům, považuji tento článek za více než kontraproduktivní. Naprosto souhlasím s názorem jednoho z účastníků diskuse, že pro laika je uvedený návod k užívání stručně řečeno zjednodušený.

Základním předpokladem úspěšného výcviku psa v jakémkoli oboru je schopnost poznat s jakým psem pracujeme. Praktik s dlouholetou zkušeností, který se v průběhu své praxe dokonale poučil ze svých chyb, má vždy snazší volbu, jakou cestou se bude výchova a výcvik daného psa ubírat. U začínajícího kynologa je to pohopitelně horší, ale tímto obdobím si prošel každý cvičitel. Jde pouze o to, aby se „ učednická léta „ neprodloužila na jedno či více desetiletí, což se u řady kynologů stává. Znamená to pro každého začínajícího kynologa osvojit si znalosti týkající se centrální nervové soustavy atd. a základy metodiky výcviku.

Teprve na základě těchto získaných znalostí lze vybrat vhodný postup při výcviku. Převádět teoretické znalosti do praxe je vždy na počátku nesnadné, ale vždy záleží na důslednosti, citu a pracovitosti každého cvičitele.

Na základě současných zkušeností je třeba ihned zavrhnout používání elektronických obojků u psů se sklony agresivity, u psů s oslabenou nervovou soustavou, dále považuji věkovou hranici šesti měsíců uváděnou výrobci za zavádějící a diskutabilní.

Pan kolega prezentuje svůj postup při použití elektronického obojku jako metodu. Zde se v žádném případě o metodu nejedná, pouze elektronický obojek zde supluje úlohu dříve užívaných donucovacích prostředků ( ostnatý obojek se šnůrou, Hegendorfovy řemínky,trestný výstřel , prak apod.)

Prvním důležitým momentem při užívání této pomůcky je předejít vytvoření nežádoucí spojitosti. Řada nových uživatelů obojků a týká se to i zkušených cvičitelů , ve své nedočkavosti jej začne zkoušet velmi brzy po jeho nasazení. Pes velice rychle pozná, že je to ta věc na krku, která jej omezuje a způsobuje pro něj nepříjemné zkušenosti. Pak nastávají komické scénky, kdy se pes po nasazení obojku od cvičitele nehne ani na krok a po jeho sundání si to vynahradí a udělá si velké volno. Já jej nasazuji vždy minimálně 2 měsíce před samotným použitím a neustále jej střídám s typově jiným obojkem, dále i atrapou. Provádím i vždy stejný rituál při nasazování jakéhokoliv obojku. Je třeba, aby pes měl obojek na krku nejen, když jdu se psem, ale i v kotci nebo v bytě, vždy pouze v naší přítomnosti, maximálně 8 hodin. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost kůži na krku, abychom předešli možným kožním problémům.

Poprvé jsem měl možnost použít el. obojek v roce 1991, ale systematicky jej používám posledních 6 let, kdy se zabývám výcvikem tzv. necvičitelných psů, jejichž majitelé nezvládli jejich výchovu a výcvik. Věk těchto psů se pohybuje v rozmezí 2-4 let a jejich jediným problémem je, že si zachovali pracovní vlastnosti loveckých psů. Tuto skutečnost jejich majitelé podcenili a postupně se tito psi stali pro ně nepohodlnými. Percentuální úspěšnost při odstraňování nežádoucího chování je poměrně vysoká, ale nerad bych ji kvantifikoval. Některé analýzy amerických firem např. Dogtra či D.T. Systems uvádí úspěšnost 67-83%. Tyto analýzy byly prováděny na základě dotazů více než 1000 respondentů. Já je osobně beru s rezervou, záleží na skladbě respondentů a spíše bych bral v potaz nezávislou studii než údaje od výrobce.

Pan kolega ve svém článku popisuje způsob, jakým odstranil nežádoucí chování svého psa v revíru. Popisuje zde následné chování psa po použití korekčního impulsu, používá termín"zkrácení vzdálenosti". Popsáno je to sice správně, ale neobjasňuje to příčinu proč. Toto tzv. „ zkrácení vzdálenosti „ je reakce organismu na rapidně zvýšenou hladinu stressového hormonu zvaného kortizol. Znamená to lidově řečeno, že pes je po použití vyššího stupně korekčního impulsu ve vysokém stupni stressu.

Výcvik psa v jakémkoli oboru je vždy určitým vyvíjením psychického tlaku na nervovou soustavu psa. Znamená to, že při výcviku dochází k zvýšení hladiny kortizolu. Při správně vedeném výcviku tzn. pokud cvičitel respektuje momentální dispozice jím cvičeného psa - znamená to nervovou soustavu psa, konstituční typ, pohlaví, věk, stávající psychickou a fyzickou kondici, plemenná specifika apod. je toto zvýšení hladiny kortizolu krátkodobou záležitostí. V případě, že cvičitel nerespektuje zásady systematického a postupného zatěžování nervové soustavy danného psa při používání běžně používaných výcvikový metod nebo pokud používá násilné formy výcviku a také neodborně používá elektronický obojek, dochází k dlouhodobému zvýšení hladiny kortizolu a lidově řečeno je danný pes dlouhodobě ve stressu. Nyní odskočím pouze lehce k humánní psychiatrii, drtivá většina osob postižených depresemi ma výrazně zvýšenou hladinu kortizolu. Pokud je tedy pes ve stavu permanentního stressu, zákonitě jeho organismus může reagovat a velmi často reaguje negativními poruchami životních funkcí. Může to být např. zhoršená funkce slinivky břišní apod. Zde bych rád podotkl, že tyto fyziologické poruchy mohou vzniknout i při použití běžně používaných metod bez použití násilných donucovacích prostředků. Uvedu zde příklad z praxe, v 90. letech jsem byl velmi často hostem na jednom středočeském cvičišti. V průběhu asi 5let jsem byl svědkem třech případů, kdy u třech mladých psů - německých ovčáků z kvalitních pracovních chovů došlo ke zhoršení psychické a fyzické kondice, následná veterinární vyšetření prokázala zhoršenou funkci slinivky břišní. Všichni uvedení psi byli krmeni velmi kvalitní stravou a byli ustájeni v naprosto odpovídajících podmínkách. Celý problém spočíval v jejich cvičitelích. Pokud prvního cvičitele můžeme posuzovat, jako méně zkušeného, byl to teprve jeho třetí pes, v dalších dvou případech se jednalo o ostřílené kozáky - mnohonásobné účastníky mistrovství republiky s několika psy, v jednom případě se jednalo o dosud aktivního rozhodčího 1. třídy, který posuzuje i republikové soutěže. Všichni tři v žádném případě nepoužívali násilné formy výcviku, celý problém spočíval v příliš intenzivním způsobu tréninku neadekvátním dispozicím uvedených psů. Ve všech třech případech došlo ke změně majitele a prostředí, po cca. 3 měsích došlo ke zlepšení funkce zlepšení funkce slinivky břišní, výrazně se zlepšil psychický a fyzický stav všech tří psů. První pes skončil jako strážní pes na ostraze objektů, druhý po dvou letech stabilně startoval v zahraničí na národních mistrovstvích a třetí později působil jako policejní pes. Při neodborném nebo intenzivním používání elektronického obojku díky jeho vysoce efektivní účinnosti je riziko výše uvedených skutečností je podstatně vyšší..

Dále pan kolega uvádí správně skutečnost, že použití korekčního impulsu si pes nespojuje s osobou cvičitele, takže nedochází k narušení kontaktu mezi psem a cvičitelem. To je při správném použití pravda, ale v případě psa ploužícího se s el. obojkem na krku, který se bojí zrychlit, aby nedostal korekční impuls, nelze ani o kontaktu mluvit, spíše je zde na místě hodnotit takovéto užívání jako týrání zvířete, protože takovýto pes je v permanentním stressu.

Tyto případy jsem v poslední době viděl na vlastní oči tři, ve všech případech si majitelé těchto psů výše uvedené skutečnosti neuvědomovali. Všichni tři přiznali, že bez elektronického obojku jsou psi naprosto neovladatelní. Závěr ať si čtenář udělá sám.

Argumentace v diskusi, kdy pan kolega uvádí, že řada špičkových kynologů při výcviku psů používá el.obojek není na místě. Tato výcviková pomůcka byla od samého počátku vyvíjena především pro potřeby profesionálů. Nejsou to jenom cvičitelé loveckých psů, ale i cvičitelé sportovních, služebních psů, základním předpokladem je, že tito lidé na základě dlouhobé praxe, znalostí a práce mohou s touto pomůckou účinně a zodpovědně pracovat. V Anglii např. přišla skupina odborníků s návrhem odborně zaškolit v používání elektronických obojků k odstraňování nežádoucího chování psů vybraný personál pracující v útulcích.

Souhlasím s panem kolegou, že velmi často negativně posuzují elektronický obojek lidé, kteří o používání el. obojků a velmi často o samotném výcviku nic neví. Každopádně jeho požadavek o sdělení jména vůdce, který uvařil psa na elektrice, se jeví s prominutím jako naivní. Takové skutečnosti žádný cvičitel nebude hlásit do éteru a pokud v případě zdravotních problémů příslušnému veterináři zatájí skutečnost, že elektronický obojek při výcviku používá, nevyjde pravda nikdy najevo. Nicméně jsem za dobu své praxe zažil případ dominantního psa, který si při použití korekčního impulsu prokousl zadní nohu, dva případy pokousání psovoda a nyní již řeším druhý případ ohaře, který prožil elektronickou kůru. Jinak na zahraničních webových stránkách uvádí např. profesionální trénerka Gabriela Ravanni případ úhynu šestiměsíčního teriéra, který zkolaboval během demo ukázky pod vedením „ profesionálního trenéra", který prezentoval výrobky jedné firmy.

Nyní se vrátím k samotnému používání el. obojku. Zásadně nikdy nepoužívám poprvé korekční impusl na otevřeném prostoru. Používám dva elektronické obojky americké výroby, oba vybaveny tzv. vibračním pagerem, starší typ má 16 stupňů intenzity korekčního impulsu, druhý pracuje ve dvou režimech „mild" pro citlivé psy 67 stupňů a „regular" 127 stupňů.

Osobně používám vždy el.obojek podle toho s jakým psem pracuji, v mém případě se jedná o psy dospělé o kterých mám většinou velmi kusé informace, velmi často se jedná o psy, které se již snažil někdo převychovat i pomocí elektronického obojku. Káždopádně asi po dvou letech užívání elektronického obojku jsem si sehnal bližší informace ze zahraničí. Největší zkušenosti mají trenéři v USA, kteří tuto pomůcku nejdéle používají a řada z nich jako např. George Hickox se podílejí na samotném vývoji. Jmenovaný je považován v USA za jednoho z absolutně nejlepších trenérů, který již od 80 let spolupracuje s firmou D.T. Systems na samotném vývoji Tento trenér ročně připravuje velké množství psů do lovecké praxe, pořádá semináře v USA a Kanadě. V zásadě vždy začíná používat el. obojek v posloupnosti cviků

místo, sedni -stůj, přivolání, chůze u nohy, nácvik těchto úkonů má rozpracován do detailů, které zde neuvádím. Použití korekčního impulsu ve volném prostoru provádí vždy v místě, kde má jistotu, že není zvěř. Nácvik v poslušnosti tímto způsobem je určitě velice efektivní, ale může jej provozovat jedině takový cvičitel, který má praxi ve výcviku, ovládá naprosto dokonale povelovou techniku a i klasickou práci s vodítkem. Při nácviku poslušnosti touto metodou tzv. „ unleashed training „ je velmi využíván především vibrační pager..

Já tento systém nácviku poslušnosti nepoužívám, samotný nácvik poslušnosti provádím klasicky s určitými úpravami,vyžadujícími určitou situací. Používám často vibrační pager.

Stanovit odpovídající korekční impuls pro krizové situace není jednoduchá záležitost. Použil jsem el. obojek celkově u 14 psů a rozdíly jsou poměrně značné. Např. při použití el. obojku s 16 korekčními impulsy mi u NKO ve věku 3 a 4 roky stačila hodnota X (záměrně neuvádím přesné číslo, protože u jiného typu obojku může být stejná hodnota jiné intenzity) a u ročního NKO, kterého mám od štěněte, jsem potřeboval hodnotu Xplus2. Při používání obojku je třeba použití správně načasovat, pes musí vědět co od něj požadujeme, musí mít dokonale zažité cviky poslušnosti tzn. jestliže v klidném ničím nerušeném prostředí není např. pes schopen na píšťalku ihned zaujmou pozici daun, je bezpředmětné to po něm požadovat na volném prostranství, kdy je v kontaktu se zajícem i s pomocí elektronického obojku. Záleží na schopnostech a zkušenostech cvičitele, jakým způsobem vyhodnotí určitou vzniklou situaci. Uvedu příklad z praxe, v revíru narazíme na srnu, můžeme el. obojek použít dvojím způsobem za a) preventivně tzn. zavelíme povel daun a použijeme korekční impuls nižší intenzity, zamezíme tak na začátku možnému nežádoucímu chování - pronásledování zvěře. Musíme mít na paměti, že proces podráždění může být až 4x rychlejší než proces útlumu, v tomto případě tlumíme tento proces od počátku anebo b) korekčně tzn. necháme psa rozeběhnout se za srnou, tím jsme psovi umožnili nežádoucí chování, musíme použít korekční impuls vyšší intenzity a vystavujeme se riziku, že budeme muset použít korekční impuls znovu, již o vyšší intenzitě a ani to nemusí fungovat, protože u psa rozeběhnutého za kořistí proces podráždění nabývá na intenzitě, bývá umocněn loveckým pudem a následnou motivací. Takový pes, pokud nebyl intenzivně a důkladně procvičen v klidech v honitbě(vracíme se ke klasikům pánům Knoll, Podhájský, Dr. Kvíz), Vám pak klidně zdrhne i s elektronickým obojkem a vrátí se po několika hodinách až přechází proces podráždění do procesu útlumu. Tím navazuji na případ, který uvádí pan kolega v diskusi o NKO, který utekl s el. obojkem a konstatuje, že jsou to stále jen baterky do foťáku. Bohužel ty „ baterky do foťáku „ mohou při neodborném nebo dokonce bezohledném používání udělat ze zdravého psa trosku. V uvedeném případě se jedná o klasické neodborné použití. Zodpovědné používání této pomůcky vyžaduje zkušenost, dobré nervy a správné vyhodnocení danné situace. Já u svého mladého psa používám minimálně el. obojek minimálně, dá se řící, že pouze v obdobích, kdy jsem v předešlém z časové vytíženosti měl na něj méně času a vidím, že to s ním šije. V prosinci minulého roku mi vypíchl během pochůzky u Labe na hladinu statného samce nutrie, skočil za ním a začal jej pronásledovat. Byla to situace, která vyžadovala rychlé řešení, protože bych psa vystavoval zbytečnému riziku prochladnutí a samotný střet se samcem v ledové vodě by se nemusel obejít následků. Když pes na zavolání jména nereagoval, učinil jsem výjimku, protože jinak zásadně el.obojek u psů ve vodě nepoužívám, zapískal jsem na přivolání a pro jistotu použil korekční impuls, ale o dva stupně nižší. Pes se vrátil , byl pochválen a druhý den, když narazil na zajíce a vypíchl jej , nechal jsem ho prohnat na vzdálenost cca 400 m, pak jsem zapískal na přivolání a pes se v pohodě vrátil. Tím chci říci, že tato pomůcka může dobře posloužit, ale musí se použít s citem. Nechci se v žádném případě pasovat do role „ Vševěda „, před 3 roky jsem cvičil dvouletého MOK, který se mi při pochůzce rozeběhl do míst, kde se v tom momentě objevil člověk s pitbulem, který již několik psů v těch místech velmi tvrdě napadl. Při představě jak by pes při setkání s pitbulem dopadl, jsem se rozhodl jej přivolat a použil jsem korekční impuls pod vlivem emocí, aby to bylo jisté, o dva stupně vyšší než normálně. Pes se zastavil, otočil do kolečka a vrátil se ke mně. Dobrý měsíc po tomto zákroku, pes se vždy, když jsem jej přivolával, otočil u mé nohy do kolečka. Asi po měsíci tento projev zmizel, snížila se hodnota hladiny kortizolu na normální hodnotu. Byla to moje chyba, sice asi omluvitelná, ale měl jsem zvolit korekční impuls nižší. V zásadě nikdy proto nepoužívám opakovaně korekční impuls silnější intenzity po dobu minimálně jednoho měsíce, podle typu psa snížím přechodně intenzitu výcviku a postupně zase zvyšuji do běžného zatížení, v průběhu toho období se snažím upravit výcvik tak, abych se vyhnul situacím, které vyžadují nějaký tvrdší zásah.

V případě pana kolegy Ing. Šedy s i dovolím tvrdit podle popsaného použití el. obojku u jeho psa, že v jeho případě nebylo použití nezbytně nutné, že to byla spíše otázka zkušenosti. Anglický setr bývá často oříškem pro mnohem zkušenější cvičitele. Káždopádně je dobře, že použití el. obojku konzultoval se zkušenými.

Jinak ovšem kombinaci mladý pes, nezkušený cvičitel a elektronický obojek bez odborného dohledu považuji za naprosto nesmyslnou.

Kynologii se věnuji od r. 1968, v prvním období jsem se věnoval především výcviku psů služebních plemen, jsem účastníkem republikových mistrovství, výběrových závodů na ME, mezinárodních soutěží, v 80. letech jsem byl členem reprezentačního výběru, skládal jsem zkoušky z výkonu s různými plemeny.V určitém období jsem pracoval jsem jako profesionální psovod. Od roku 1976 jsem pracoval ve funkci instruktora výcviku, ve čtyřech organizacích jsem fungoval jako hlavní výcvikář nebo zástupce. Posledních dvanáct let se věnuji výcviku loveckých ohařů a retrívrů, jedná se o psy dospělé tzv. problémové. Zabývám se asi 18 let poruchami chování u psů a externě spolupracuji se zahraničními institucemi zabývajícími se touto tématikou. Dále funguji jako trenér.

Těm, kteří uvažují o používání elektronického obojku a nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, vřele doporučuji se především zamyslet nad sebou, nad svojí prácí a přístupem ke svému psovi. Zde totiž najdete příčiny svých problémů. Velká část majitelů loveckých psů má problémy týkající se pronásledování zvěře v přírodním terénu. Příčinou je nedostatečná nebo žádná autorita cvičitele u svého psa, minimální základy poslušnosti, pasivní role cvičitele v přírodním terénu atd. Pokud budou mít čtenáři zájem, mohu v jiném článku popsat určité postupy na odstraňování tohoto problému. Je nutno mít však na paměti, že nepíšeme kuchařku, že se nejedná o recepty, každý případ vyžadujuje individuální přístup a že skoro vždy se jedná o běh na dlouhou trať, který vyžaduje pevné nervy, důslednost a trpělivost. Spěch se nikdy nevyplácí a v případě výcviku psa to platí dvojnásob. Ukvapenost a neuvážené rozhodnutí může během vteřiny eliminovat veškeré vynaložené úsilí. V případě eventuálních dotazů je k dispozici má e-mailová adresa vycvikpsu@volny.cz, dále upozorňuji, že se nezúčastňuji žádných diskusí a to z časových důvodů a také protože někteří jedinci se díky anonymitě projevují bohužel mírně řečeno nepatřičně(viz. některé diskuse na jiných vebových stránkách).

Závěrem přeji všem mnoho úspěchů v nastávající sezoně.


elektro-obojky.cz

Diskuse k článku: Elektronický obojek - realita a mýty

  Zobrazit celou diskusi
-
-


Vaše fotogalerie

Informace o novinkách emailem
< Prosinec 2017 >
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Jaké témata článků by jste zde na portále uvítali?

10% (169)
72% (1238)
6% (112)
10% (171)
2% (38)
Počet hlasujících: 1728
Archiv »

 
Prohledat:
zavřít



Registrace | Funkce systému | Proč se registrovat | Ceník | Kontakty

Úvodní strana | Plemena ohařů | Články | Inzerce | Akce | Diskuse | Soutěže

Autorská práva | Reklama | O portálu Ohaři.eu | Zásady ochrany osobních údajů

Podporujeme | Podpořte náš portál | Mapa webu

Partneři portálu: Jen ty nejaktuálnější informace - to je Bonza! LEPŠÍ WEB

Copyright © 2008 - 2017
Web From Pixels group
design by BORI


Navštivte také: fotogalerie dorty

Elektronické obojky