na Vašich stránkách máte myslím lépe popsané a mohlo to být i vtomto článku - dovolila jsem si sem zkopírovat část,
"....Chcete-li ovšem svého zcela mladého a ještě nedocvičeného psa pomocí obojku "došít horkou jehlou", se zlou se potážete. Myslím si, že obecně platí, že ve výcviku se nic nedá uchvátat, a tak jako říkaly naše babičky, že "dobrá buchta potřebuje lidské sádlo", to samé se dá říci o dobrém psovi. Chodit, cvičit, opakovat, obojek využít pouze v případě, hrozí-li, že si pes osvojí nějaký zlozvyk a když nemáme jinou možnost, jak mu v tom zabránit. I tehdy s ním pracujeme velmi obezřetně - pes je chytrý a brzy pozná, kdy je obojkem ohrožen a kdy ne. Pak může nastat situace, které jsem byla osobě přítomna - mladý a velmi nadějný pointr v rukou velmi zkušeného cvičitele, tedy na první pohled správná kombinace. Ale cvičitel získal elektrický obojek a hned se jej jal zhusta používat. Psa vypustil z auta do terénu až po nasazení obojku. Pes nereagoval na žádné pobídnutí, soustavně kráčel za jeho patami a jen tak obzíral. Na moji otázku, proč že mu tedy obojek nesundá, to majitel udělal. Byly 2 hodiny odpoledne. Psa se nám povedlo chytit až za úplné tmy, několik kilometrů od místa "úniku". ...."