To máte úplnou pravdu, že pejskovi je jedno, kde je, když se mu lidé věnují. Znám jednoho šťasného vlkodava z paneláku. A jak píšete, pejsek je zkrátka nešťastný, když je zavřený a člověk se mu nevěnuje. Já třeba například musím trávit půl dne v zaměstnání, pak se pejskovi maximálně věnuju a taky musím nějaký čas věnovat domácnosti a jiným důležitým věcem. Ve chvíli, kdy se pejskovi nemůžu věnovat, tak je mnohem šťastnější venku. Měla jsem před tím retrívra a tomu to skutečně bylo jedno, kde je, byl beze mě smutný i venku, ale můj VMO je venku opravdu šťastný, i když tam je někdy sám. Strašně rád hlídá, pozoruje všechno dění kolem sebe, prozkoumává trávu a hrabe myšičky, sám se i proběhne s hračkou a domů se mu vůbec nechce. To mám vypozorované oknem a myslela jsem si, že jsou takoví všichni ohaři. Ten můj je zkrátka doopravdy smutný, když je se mnou doma a já třeba musím vařit a on slyší z venku psy a dožaduje se jít ven. Tam je naopak spokojený i beze mě. Proto jsem si myslela, že by ohař nebyl šťastný bez možnosti pobývat venku na zahradě nebo ve výběhu. Možná, že můj VMO má zkrátka zvláštní povahu.