Konečně někdo, kdo se k pořízení psíka staví zodpovědně. Tj. je na základě momentálního poblouznění. <br />
-že nejste myslivec jistě nevadí, fouskům prospěje další zodpovědný chovatel. A třeba vás to chytne jako většinu majitelů ohařů;)<br />
-jestli psa nebo fenu bych doporučil dle toho, zda už máte se psy zkušenosti. pokud ne, fenka není tak tvrdý oříšek.<br />
-určitě doporučuji jarní vrh. Je pro to mnoho důvodů...<br />
-pokud to se psem myslíte vážně,tak koupi určitě přes známou a někým doporučenou CH.S.<br />
-dát si pozor hlavně na přístup chovatele, to je nejlepší vodítko k tomu co kupujete za psíka<br />
-krmit bud granulemi, nebo barfovat, to záleží na vašem čase a možnostech<br />
-s výcvikem nespěchat. dopřát štěněti "dětství". Začít v 6.-7. měsíci je myslím ideální pro lehký start. POZOR nezaměňovat s výchovou!!! S tou začít okamžitě po přivezení psa domů.<br />
-lovecký výcvik je pro psa ideální a 100x vám to vrátí. Ale pokud ta možnost není tak cokoli jiného kde je dostatek pohybu a psychické zátěže<br />
-jaké informace máte na mysli?<br />
pokud sdělíte mail, rád zodpovím vaše otázky...<br />
<br />
<br />
Skoro vše Vám bylo zodpovězeno. Jenom s jedním nesouhlasím a to jít ke známé chovatelské stanici. Známá se ještě nemusí rovnat dobrá či výborná. Znám známého chovatele, který nechtěl ani ukázat zájemcům o štěně fenu. A tu je potřeba při vrhu vidět, jak s ohledem na zdravotní problém, který se převážně právě při březosti a po vrhu u feny může objevit a to je lysivost. Takže co se týká výběru odkud - tak dle doporučení, nebo se prostě jít podívat kde mají štěňata, prohlédnout si jak vypadá fena, jaká jsou štěňata, v jakém jsou prostředí. Dát si pozor, pokud má chovatel více fen, zda je to opravdu matka štěňat. <br />
Z loveckého výcviku bych spíše volila prvky klidy před zvěří, daunování, pokud psa nebudete využívat lovecky, nerozvíjěla bych jeho lovecké pudy, spíše potlačovala a usměrňovala pokud to půjde. Loveckým výcvikem je naopak více probudíte a potom vám bude líto, že nedopřejete psovy to co ho nejvíce baví. Platí to obdobně i u člověka, co nezná po tom netouží. Fousek je společenský pes, ve většině případů nekonfliktní, bezproblémový k dětem i k ostatním. A platí, že pes bude obrazem vaším. jak ho vycvičítě, jak se mu budete věnovat, tak Vám bude oplácet.
Souhlasím, ovšem myslím, že když lovecký výcvik vyzkoušíte, propadnete mu... Byl byste jeden z mála, u koho by to tak nebylo. Jinak pes bude po lovecky vedených rodičích, mohly by vám vybrat štěně, které už od štěněte vypadá k loveckému výcviku nevhodné, že je lekavé nevšímavé atd. Jinak si myslím, že z loveckého psa, který je jak má být, to nevymítíte ani náhodou:) znám lidi co mají lovečáky na pravém místě, lovecký výcvik nedělají... ovšem pes není jen doplněk na gauč, nechodí s ním jen po parcích ,ale chodí i do přírody... a zde nastává problém... pes prostě v sobě lovečinu má:) Tedy být vámi lovecký výcvik vyzkouším, a když ne na zkoušky, tak dělat loveckou poslušnost. U nás co cvičíme, není prvotní myslivec nikdo, ale kvůli psovi se lovecká kynologie stala naším koníčkem... A díky psovi jsou už mnozí právoplatnými myslivci:)
Dobrý den, zaujalo mě toto téma. Sama se již delší dobu o českého fouska zajímám a stejně jako autor článku nejsem a nechi být myslivec. Nicméně pravidelně běhám několikrát týdně, žiju aktivně a v neposlední řadě se věnuji záchranářské kynologii. Hledám psa přátelského, praktického, vytrvalého a aktivního, což fousek výborně splňuje. Nechci ho vést lovecky, ale sportovně (myslím sporotvní výcvik), pachově (stopy) čili i záchranářsky. Poradíte mi, prosím, zda by byl lovecký pes bez možnosti lovit, ovšem s možností jiné fyzické i psychické zátěže šťastný? Pokud máte někdo přímo zkušenosti s jakýmkoli ohařem v záchranařině, budu ráda za jakoukoli radu/odpověď.
Myslím, že záchranařina se od prvků loveckého výcviku zas až tak neliší, liší se pouze objekt vyhledání místo zvěře člověk a úachová stopa. A tím pádem psa zaměstnáte, zaměstnáte jeho hlavu, takže proč ne? jenom ne každý fousek má volný hlas a bude Vám štěkat u nalezeného člověka, dá se to naučit, ale je to na dlouho. Ale třeba se ozve někdo kdo dělá s ohařem záchranařinu a poví své zkušenosti..