navigace: Úvodní strana > Plemena ohařů > Francouzský krátkosrstý ohař > Historie

Francouzský krátkosrstý ohař

Foto: Francouzský krátkosrstý ohař

Historie

Stejně jako ostatní kontinentální krátkosrstí ohaři, i tento francouzský má mezi svými předky původní stavěče s krátkou srstí, kteří se vyskytovali v oblastech při Středozemním moři.
Toto plemeno se ustálilo selekcí, která byla prováděna gaskoňskými farmáři za zcela jednoznačným účelem. Potřebovali psa odolného, funkčního a vytrvalého, schopného pracovat v nelehkých podmínkách jeho domoviny, francouzského Jihozápadu, v různých terénech a často za značného vedra. Místní lovci loví různou drobnou zvěř v rozličných krytinách, a tak jejich psi musí zvládnout práci v horách, na vřesovištích, na pláních, v landách (borové porosty s vysokým, neprostupným trnitým podrostem) i na písečných dunách při mořském pobřeží a musí stejně dobře lovit orebice, koroptve, holuby, bažanty či bekasiny, jako vodní ptactvo. Lovecký den přitom trvá mnohdy od rána do večera, v lovecké sezóně se loví několik dní v týdnu, a tak obstojí jem ti nejlepší. Odolnost francouzských krátkosrstých ohařů byla vždy vyhlášená a již v roce 1873 napsal pan La Neuville ve své knize o lovu se stavěcími psy: „je to jediné plemeno, odolné proti vedřinám".

Nový rozvoj francouzských krátkosrstých ohařů přišel s nástupem XX. století. V té době ovlivňovali chov Dr. Casteux, který pokračoval v chovu původního, těžšího typu, a pan Senec-Lagrande, rovněž Gaskoněc, který se obrátil k fixaci menšího a lehčího typu. Tito pánové tak přispěli k definitivnímu oddělení obou typů. Těžší byl nazván gaskoňský a lehký pyrenejský. Potřebu odlehčeného, pyrenejského typu zdůvodňovat pan Lagrande v roce 1924 stoupajícími náklady na držení velkého psa, a také tím, že se malý pes mnohem snadněji umisťoval v automobilu i v bytě a byl tedy přijatelnější pro městské myslivce. K oficielnímu oddělení obou typů došlo v roce 1971, kdy bylo přiznáno udělování titulů CACIB na výstavách každému typu zvlášť a bylo zakázáno jejich vzájemné páření.
Během vývoje plemene došlo záměrně několikrát k přilití krve anglických pointrů, kteří měli upevnit kvality francouzských krátkosrstých ohařů v poli. Vybraní zlepšovatelé měli tu nejvyšší kvalitu, jaké byla v té době u anglického pointra vůbec k dispozici. Jednalo se o dva vítěze soutěží Grand Quete, psy Hello de Preuilly a patrně vůbec nejslavnějšího italského pointra Or del Cecina. Tito psi zanechali nesmazatelnou stopu v chovu francouzských krátkosrstých ohařů přes svoje slavné potomky, plemeníky Samsona de Beyris a Iskera de la Ruelle Fleurie. V dnešním chovu francouzských krátkosrstých ohařů bychom asi jen těžko hledali jedince, který by neměl ve svém původu zastoupeného aspoň jednoho z těchto psů.



Zdroj: http://www.breton.cz/



Vaše fotogalerie

Informace o novinkách emailem
< Listopad 2017 >
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Jaké témata článků by jste zde na portále uvítali?

10% (169)
72% (1235)
6% (111)
10% (170)
2% (38)
Počet hlasujících: 1723
Archiv »

 
Prohledat:
zavřít



Registrace | Funkce systému | Proč se registrovat | Ceník | Kontakty

Úvodní strana | Plemena ohařů | Články | Inzerce | Akce | Diskuse | Soutěže

Autorská práva | Reklama | O portálu Ohaři.eu | Zásady ochrany osobních údajů

Podporujeme | Podpořte náš portál | Mapa webu

Partneři portálu: Jen ty nejaktuálnější informace - to je Bonza! LEPŠÍ WEB

Copyright © 2008 - 2017
Web From Pixels group
design by BORI


Navštivte také: fotogalerie dorty

Elektronické obojky