navigace: Úvodní strana > Plemena ohařů > Italský ohař > Historie

Italský ohař

Foto: Italský ohař

Historie

Italský ohař je velmi staré plemeno, dokonce někteří ho považují za nejstaršího evropského ohaře. Podle Beckmanna název pochází z antického slova bracus tzn. lehký, rychlý. V roce 1895 Beckmann napsal „V Benátkách ještě stále nazývají hlasitě lovící psy, tedy honiče, bracco, zatímco dlouhosrstého ohaře nazývají spagnone (spinone)". Před šedesáti roky nebyl mezi lehkým italským honičem a těžkým typem segugia až takový rozdíl. Bracco si zachoval rysy původního smečkového psa. Dlouhé, nízko nasazené, zvlněné uši a stejný tvar lebky jako u francouzských smečkových psů. V Itálii Bracco kdysi bol společný název pro všechny honiče a slídiče, ve Francii zas takto označovali všechny ohaře a dokonce už ve středověku nejstarší obraz znázorňující Bracca pochází z roku 1559-1630 od Antónia Tempestu a nachází se v obrazárně v Kasseli. Název obrazu je „Noemovy obětní díky po potopě světa". Bracca původně rozdělovali na velkého těžkého „Bracco Nobile" a lehčího „Bracco commune" přezdívaného také jako „Brachetto". Bracco Nobile (ušlechtilý elegantní honič) se používal výhradně pouze k knížectvích a u šlechty.

Do Francie se dostávají zásluhou Františka I., kteří se vrací z Itálie také s 80 jedinci italských krátkosrstých ohařů. Předpokládá se, že tvořili základ pro dnešní „braques" vyskytující se ve Francii.

Bracco commune podle Mégnina se velmi podobá na velkého „braca", je jen o něco menší s lehčí hlavou a tělem a na jejich vzniku se podíleli také poinři. Dále uvádí, že čistokrevný je jen „Bracco Nobile".

První, kdo stanovil plemené znaky, byl hrabě Delor de Ferrabone, v devadesátých letech minulého století: Bracco Nobile, vysoký 65-70 cm, nízko nasazené stočené uši, krk krátký s výrazným lalokom, vodorovný nebo svislý ocas. K barvám se vyjadřuje pouze takto: nejsou oblíbení jednobarevní, psi se žlutými znaky nad očima a na končetinách. Později stanovil také barvy: čistě bílá s velkými oranžovožlutými plochami (toto zbarvení se považovalo za nejušlechtilejší), oranžová, SIVASTÁ a hnědoSIVASTÁ také bílá s kaštanovohnědýma plochama či skvrnkama- Bracco nesměl mít černé skvrny, ani černý nos nebo okraje pysku. Psy s černou pigmentací se považovali za nečistokrevné křížence s pointry nebo honiči. Vlčí paspárky se nepovažovali za chybu. Ocas měl měřit 15-20 cm, psům narozeným s dlouhým ocasem upravovali na požadovanou délku.

Bezocasá štěňata nebo s PRIKRÁTKYM ocasem se usmrcovali. Vládl totiž mezi tehdejšími lovci názor, že pes, který stále kývá ocase zbytečně plýtvá energií a dříve se tak unavuje. Dále uvádí, že Bracco Commune (lehčí typ) se od Nobile liší pouze tím, že je o něco nižší, s ušima nasazenýma výše, pysky mu převysají méně. V ostatních bodech si jsou podobní.

V letech 1900 se Nobile vyskytoval jako úplně čistokrevné plemeno, protože byl chovaný pouze na královském dvoře. Zásluha patří královi Vittorio Emanuele II, který bl vášnívý lovec a s oblibou používal tyto psy.

O to, že Bracco je dnes mezi námi, se postarala Societá Amatori Bracco Italiano v 30. letech minulého století.

Bracco Italiano v České republice

Svůj historicky první zápis italského ohaře česká plemenná kniha zaznamenala v roce 1999. Přesněji řečeno jednalo se o dva zápisy, neboť z Maďarska byly dovezeny dva „exempláře" v podobě dvou sourozenců, pejska a fenky (chovatel Gábor Essösy). Pod číslem 1 byl zaregistrován pes Compatriota di Bonfini Primus, v majetku a držení paní Jiřiny Krejzové. Následně a zcela logicky fenka Compatriota di Bonfini Etna (majitelka Olgra Stará) a registraci s číslem 2. Oba jedinci dosáhli titulu mezinárodního šampiona krásy, složením zkoušek vloh byly oba uchovněni. S tím, že fenka ještě navíc absolvovala PZ. Jako první si vzal pod své křídlo nově zaváděné plemeno Český pointer a sester klub. O čtyři roky později dochází ke změně a od roku 2003 je plemeno bracco italiano „spravováno" Klubem bretaňských ohařů, který úspěšně hájí a zastupuje další málopočetná plemena ohařů u nás (více na www.breton.cz).

Dne 2.6.2002 se v chovatelské stanici „od Melmatěje" fence Etně narodila ze spojení s italským psem Robur di Villa Carla 2 štěňata. Obě zástupkyně něžného pohlaví a to Candida a Claudia. Candida zůstala se svojí matkou a to v majetku pana Jiřího Starého. Claudia od Melmatěje je v majetku paní Marcely Léblové. Fenky již podle pravidel KBO byly také uchovněny a pyšní se též tituly Ich.

V roce 2003 se převahu registrovaných fenek pokusil nalomit z Polska dovezený pejsek Izaak z Bukowego Mlyna. Majitelka Bc. Iveta Pražáková s ním absolvovala lovecké zkoušky v tomto pořadí a výsledky: ZV I. cena, PZ I.cena, SZVP II. cena a LZ I.cena. Nos vždy se známkou 4. Z klubových akcí úspěšně absolvoval Memoriál Josefa Luxe, také s výsledkem v I. ceně. V titulu Ich tohoto psa jsou zahrnuty národní šampionáty zemí Polska, Slovenska a Rakouska a pochopitelně i ČR, včetně Českého junior šampiona.

Po úspěšném maďarském krytí Claudie od Melmatěje psem Compatriota di Bonfini Cornetto 6.1.2006 dává život pěti štěňatům od písmene A. A to v zastoupení 2 pejsků a 3 fenek. Českou chovatelskou stanici „od Nebeské brány" kromě Artemis a Alfonsa, ponejvíce reprezentují pejsek Apollon (maj. Eva Merhoutová) a jeho dvě sestry Agnes (maj. ing. Lenka Šlajerová a ing. Karel Kahuda) a Agota, která zůstává ve svém domově narození u paní Léblové. Nejvíce loveckému výcviku se věnují majitelé Agnes, za kterou mluví splněné zkoušky vloh, klubový test vloh T.A.N., PZ, SZVP, BZ. Jako první z italských ohařů v ČR tato fenka získala i titul CACT z podzimních zkoušek (srpen 2008). Exteriérově jsou poslední tři zmiňovaní italští ohaři na výstavách oceňováni pravidelně známkou výborný/á, a spolu s dalšími tituly sbírají nejvyšší ocenění.

- - -
Agnes od Nebeské brány

- - -
Apollon od Nebeské brány

V tomtéž roce, 2006, se Česká republika dočkala dalšího importu, opět padla volba budoucího majitele fenky Naszálymenti Brina narozené 5.6.2006 na Maďarsko. Fenka je zapsána pod číslem začínající další desítku IO v ČR a to pod číslem zápisu 11.

Ovšem 20. říjen 2006 bude pro italské ohaře navždy zaznamenán jako první import italských ohařů přímo ze země původu z Itálie. Množné číslo napovídá, že se jednalo opět o sourozenecký pár a to Polcevera´s Ulisse a Umbra narozený 10.8.2006.

- - -
Polcevera´s UIlisse

- - -
Polcevera´s Umbra

A po roční pauze se u nás bracco italiano opět rozrůstáv a v úvodu roku 2008 plemená kniha registruje 14. itala respektive italku, opět z Maďarska, se jménem Compatriota di Bonfini Menta vrženou dne 5.11.2007. A dále bylo do ČR importovano minimálně 5 jedinců italského ohaře ze své země původu. Podrobnosti přineseneme později.

- - -
Ich.Izaak z Bukowego Mlyna

- - -
Polcevera´s Garbo

Zdraví italského ohaře je prvořadým cílem dalšího zušlechtěňování tohoto plemene. Stejně jako u většiny ostatních plemen i u tohoto je sledována dysplazie kyčelních kloubů a posudek veterinárního lékaře na DKK je jednou z podmínek k udělování chovnosti jedincům IO. Nejtěží stupeň neumožňuje získat psovi/feně chovnost. Stav DKK v populaci registrovaných italských ohařů u nás je zatím velmi přiznivý. Někteří zahraniční chovatelé,ponejvíce v západní Evropě, si spolu s DKK nechávají vyhodnotit i snímky loketních kloubů svých psů.

Bracco italiano patří mezi plemena, u kterých může dojít k výskytu torzi žaludku. Proto dodržujme veterinářem doporučovaná základní pravidla krmení.

Feny mohou mít sklon k falešné březosti.

Uši itala jsou výrazně převislé a nízko nasazené, proto kontrolujme a dbejme na čistotu ušních zvukovodů. Přehnaného užívání ušních kapek a roztoků se však vyvarujme, ať nenarušíme samočístící funkci ucha.

Nadměrné slzení může být zapříčiněno drážděním oka vchlípeného horního víčka, entropium. Nebo naopak jsou odhaleny spojivky, otevřené oko, volné spodní víčko - ektropium.

Kůže italského ohaře může trpět zanícením chlupových váčků. Někteří jedinci mohou mít alergické reakce na vnější alergeny, které se projevují v zarudnutí kůže apod.

Nejedná se o žádné neobvyklé nemoci, s kterými se veterinární lékař v dnešní době v populaci všech psů setkává výjimečně, ani to však neznamená, že celým výčtem trpí všichni IO. Obecně se dá říci, že bracco italiano je velmi houževnaté a odolné plemeno, které se vyskytuje převážně zdravé a žádnými vážnými dědičnými chorobami netrpí.




Zdroj: www.alquantomagnificente.sk

Příspěvek zpracovala Bc. Iveta Pražáková



Vaše fotogalerie

Informace o novinkách emailem
< Srpen 2017 >
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Jaké témata článků by jste zde na portále uvítali?

10% (167)
72% (1227)
6% (109)
10% (169)
2% (37)
Počet hlasujících: 1709
Archiv »

 
Prohledat:
zavřít



Registrace | Funkce systému | Proč se registrovat | Ceník | Kontakty

Úvodní strana | Plemena ohařů | Články | Inzerce | Akce | Diskuse | Soutěže

Autorská práva | Reklama | O portálu Ohaři.eu | Zásady ochrany osobních údajů

Podporujeme | Podpořte náš portál | Mapa webu

Partneři portálu: Jen ty nejaktuálnější informace - to je Bonza! LEPŠÍ WEB

Copyright © 2008 - 2017
Web From Pixels group
design by BORI


Navštivte také: Soutěže o ceny
Autodíly Mjauto, náhradní díly, eshop, fotogalerie dorty

Elektronické obojky