Německý dlouhosrstý ohař

Historie

Původ dlouhosrstých loveckých psů je nutné hledat v pradávné historii lidské společnosti. Dle dochovaných rytin a maleb se ve zdejších poměrech vyskytoval lovecký pes s dlouhou srstí. Požadavky lovu s palnými zbraněmi daly vznik i dlouhosrstým ohařům, kde vystavení zvěře bylo důležitým kritériem jejich hodnocení. Dovedli aportovat i zajíce, ve vodě a lesní práci byli výborní, prokazovali ostrost na škodnou. Ještě před první světovou válkou se v odborném tisku vedly polemiky, který z ohařů je lovecky lepší - zda dlouhosrstý, či krátkosrstý. Nejvíce lovenou pernatou zvěří, která rozhodla tento spor, byly koroptve. Dlouhosrstí ohaři neměli tak rychlé hledání a v teplém počasí se rychleji unavili. Z tohoto důvodu došlo k většímu rozšíření krátkosrstých ohařů i v českých zemích. Doufejme, že dnešní změněné podmínky lovu budou naopak prospěšné dlouhosrstým ohařům.

Čistokrevný chov německých dlouhosrstých ohařů je datován od roku 1879. První speciální výstava dlouhosrstých ohařů se konala v Münsteru roku 1890, kde bylo předvedeno 54 psů pocházejících z čistokrevného chovu.

V Čechách byli němečtí dlouhosrstí ohaři drženi myslivci z povolání a lesním personálem, byli velmi dobré kvality, avšak málo početní. Roku 1925 na výstavě v Teplicích bylo posouzeno 30 dlouhosrstých ohařů, většina měla původ z Vestfálska a Rakouska. Český „Spolek pro chov dlouhosrstých a münsterlandských ohařů„ byl založen v roce 1935.

Průkaz původu chovného dlouhosrstého ohaře Hupa z Lešan majitele ing. Františka Ševčíka, zakládajícího člena spolku, pochází z roku 1929. Za Mysliveckou kynologickou radu ho podepsal významný kynolog Karel Podhajský.

70 let cíleného chovu (toto výročí si připomněl klub v roce 2005) přivedl německého dlouhosrstého ohaře mezi pracovní elitu lovecké kynologie. Díky velice kvalitním chovům a zkušeným kynologům dosáhli němečtí dlouhosrstí ohaři nejvyšší mety a stali se několikrát vítězi Memoriálu Karla Podhajského.

Mezníkem pro český chov německých dlouhosrstých ohařů bylo vytvoření chovných linií. Cílem těchto linií je zkvalitnění chovu po stránce chovatelské a pracovní s důrazem na konstitučně silné a nervově stabilní jedince. Postupným vývojem genealogických linií se jeví, že některé linie jsou krátkodobé, některé oslabené. Jistě by nebylo rozumné je nechat zaniknout.

Zdroj: http://www.ohardlouhosrsty.ic.cz/