Starodánský ohař (Dánský ohař)

Historie

Zmínku o tomto plemeni můžeme objevit okolo roku 1710. Tehdy jeden člověk, který se jmenoval Morten Bak a bydlil v Glenstrupu poblíže měst Randers a Hobro, pářil příbuzensky psy z Čech s místními farmářskými psy. Upevnil tak plemeno stříkané hnědě a bíle (bělouše), které bylo nazváno „Bakův pes" nebo „starodánský ohař". Místní farmáři ovšem označovali tyto psy názvem „bloodhoundi", což svědčí o pravděpodobném vlivu potomstva limiérů - honičů, používaných jako stopaři a chovaných na šlechtických sídlech tohoto regionu, kteří byli všichni ve větší či menší míře spřízněni se svatohubertskými psy, na formování této rasy. Rovněž tak je pravděpodobné, že čeští psi byli příbuzní se stavěči ze Španělska a také s výše jmenovanými psy svatohubertského typu. Ti předali tomuto starodánskému ohaři mnohé dědičné vlohy.